Nedá mi to a ten svůj minulý blábol musím uvést na pravou míru. Přece jen jsem se mezitím s Achillem trochu seznámil. Po nastavení mlýnku, tedy po několika pokusech, kdy voda prosvištěla, nebo jsem ji naopak nedokázal kafem procpat, se úspěch dostavil. A to úspěch skvělý

)
Leč: ten nesmysl o snadné manipulaci jsem vypustil do světa kloudný mlýnek nemaje a kýženého výsledku nedosahujíce. JE TO MAKAČKA! Při správném namletí nemá normální ženská šanci. Po dopoledním tréninku jsem měl namožené úpony na levé ruce, tedy té, která podepírá přes portafilter celou mašinu. A to pravidelně cvičím...
Zdá se mi, že když je káva pomletá hruběji a páka jde příliš snadno, je výsledek lepší při kratší extrakci, tedy spíš za páku zabrat, než ji zlehka stlačovat těch cca pětadvacet vteřin. Opak, tedy nedostatek síly při jemném namletí je ale frustrující. Na páce leží mých 90 kilo a je to jako by v páce místo kafe byl beton.
Cekově ale paráda! Zodpovědně můžu prohlásit, že Achille UMÍ SKVĚLÉ ESPRESSO! A přesně tohle jsem chtěl -v potu tváře dobývat kafe své vezdejší. Nádherné souznění člověka se strojem v téměř intimní chvíli vzniku něčeho úžasného

). Je tu přece jen oproti očerpadlovaným mašinám ještě cosi navíc, co mně osobně moc vyhovuje. (Ale ten držák portafilteru si pro jistotu už podpírám pikslou, stylově od kafe.)
Kvalitu mléčné pěny ovlivňuje velikost boileru 0,8 l. Tedy nic moc, ten nástavec jsem sundal, neumím si představit, že bych ho pokaždé pořádně uvnitř čistil. Někdy se podaří hustá, jindy plave na mlíku vrstva bublin. Už to neřeším. Od chvíle, kdy jsem začal dělat místo čůrky espresso nepotřebuju ani mléko, ani cukr. Předtím jsem si kafe bez cukru nedokázal představit. Ta chuť je natolik explozivní, že beztak ten cukr převálcuje.
Forza Gaggia!