V prosinci 2014 jsem si pořídil toto domácí espresso a po pěti měsících je myslím čas, abych přidal pár svých zkušeností a pozorování z užívání. Třeba to někomu pomůže v rozhodování. Ostatní se třeba pobaví.
Jeden malý BOJLER. To má svoje výhody – je rychle nahřátý (nicméně na dobré prohřátí páky musím čekat cca 10 minut), žere tím pádem méně energie a přístroj může mít opravdu malé rozměry. Má to ale i své nevýhody - výdej horké vody parní tryskou je trochu nepohodlný, možnosti pěnění mléka jsou omezené – je nutno čekat na nahřátí bojleru či jeho ochlazení před dalším shotem, při pěnění většího množství mléka přístroji „dochází dech“.
PLNĚNÍ VODY a NÁDRŽ. Na vrchní straně přístroje pod víčkem je konický tubus, který vodu přivádí do dvoulitrového zásobníku. Kupuji balenou vodu s nízkým celkovým obsahem rozpuštěných látek (138), jednak kvůli chuti kávy a jednak nebudu muset tak často odvápňovat (nepozoruji žádné viditelné usazeniny). Osobně preferuji plnění z lahve přímo do zásobníku, i když to může někomu připadat méně pohodlné (musím vytáhnout drip tray). Voda se při lití tolik neokysličuje. Nevím, jestli to má nějaký vliv nebo ne, dělám to spíš jen pro pocit. Obsah nádrže je pro domácí použití dostatečný. Sací hadička však nedosáhne až na dno nádrže, takže i při cca půl litru vody už je přístroj „na suchu“. Kdyby byla hadička o centimetr dva delší, tak by to myslím nikomu neublížilo, náklady navíc by byly v podstatě nulové.
HLAVA, PÁKA, SPRCHA. Jsou z poctivých materiálů, tak jak to má správně být. Sprcha je nerezová. Páka je pořádný kus kovu (mosaz jestli se nepletu), žádná plastová hračka jako u levnějších přístrojů. Za špatně připravenou kávu byste s ní klidně mohli dotyčného umlátit. Originální přetlakové misky jsem ihned po rozbalení vyhodil a koupil klasické. Dobrá crema na nich přece nevisí. Když to ostatní umí s nepřetlakovými, dokážu se to naučit taky. Misky v páce drží více než dostatečně, musím je uvolňovat nožem. Jak už tu bylo mnohokrát řečeno, single miska sežere 11g kávy, double 18.
ČERPADLO. Drží konstantní tlak po celou dobu extrakce. Při měření tlakoměrem byl největší problém utáhnout páku dostatečně na to, aby voda necákala ven pod hlavou kolem těsnění. Ovládání je plně manuální, na tři vypínače. Ze začátku jsem si musel trochu zvyknout na to, že když kontrolka svítí, znamená to „netopím, můžeš“. Zpravidla to bývá přesně opačně, ale je to jen věc zvyku.
DRIP TRAY. Je IMHO největší slabinou celého přístroje. Plastová vanička, která, přestože je na svém místě, kvedlá. Má tam sice nějaké výlisky/zářezy, ale stejně KVEDLÁ (grrrr). Krycí víčko je z nerezového plechu. Trubička pro odvod přebytečné vody z hlavy po vypnutí extrakce je kratší, než by bylo se mi líbilo. V těsnění u hlavy drží jen na milimetru či dvou a jen taktak dosáhne pod okraj krycího víčka vaničky. Stejná připomínka jako u sací hadičky – kdyby byla o 5mm delší, určitě by výrobce na buben nepřišel. Otvory v krycím víčku jsou dost velké. Když (nejčastěji při backflushingu) zastavím extrakci a ve vaničce je zbytková voda, vždycky mi to vyšplíchne až na zem
. A to nemluvím o tom, jak při zapnutém čerpadle rezonuje. I nezkušený amatér a espressový skoropanic jako jsem já spolehlivě pozná, že tady se šetřilo zdaleka nejvíc. Ano, umí zachytit vodu. Ale to je asi tak všechno.
MODIFIKACE. Originální plastovou trysku Panarello (zkoušeli to už mnozí přede mnou, nemusím se přece vztekat u stejné věci znovu) jsem ihned po rozbalení z krabice odmontoval a vyměnil za upravenou trysku z první Silvie - na Amazonu UK ji dostanete za pár drobných. S novou tryskou jde pěnění jedna báseň, chce to jen cvik. Změna tlaku je na modelu Classic opravdu triviální záležitostí (návodů najdete na youtube plno). S výměnou termostatu pro extrakci už to tak jednoduché není. Prostor uvnitř přístroje je opravdu malý a termostat je umístěný dost nešťastně (na rozdíl od termostatu na páru). Zkrátka, je to tam hodně na těsno a pár desítek minut mě to potrápilo. Na druhou stranu, tohle neděláte každý den a jednou dvakrát za životnost přístroje to prostě překousnete. Příště už budete vědět, že si máte koupit espresso s elektronikou nebo angažujete specialistu, který vám do Gaggie elektroniku vměstná na zakázku.
CELKOVĚ. Za málo peněz hodně muziky. Ne nadarmo je tak oblíbený mezi uživateli. Klíčové části jsou z kvalitních materiálů, dílenské zpracování je na vynikající úrovni. Má sice pár much, které by se daly odchytit, ale to by se přístroj asi nemohl prodávat za koncovou cenu pod 8 tisíc.
POZNÁMKA: Inovovaný model „Plus“ představený pro rok 2015 doznal velkých změn a podle recenzí nutno poznamenat, že k horšímu. Jistě se to tady už probíralo. Jiný bojler (převzatý z nižších modelů), některé kovové součástky nahradil plast (např. dvouvývod na páce), přetlakový ventil už údajně není nastavitelný jako dříve. Po 9 minutách nečinnosti se přístroj přepne do úsporného režimu (bohužel ne volitelně) a také se výrobce rozhodl, že už není nutné přístroj osazovat třícestným ventilem. Zpětný oplach už asi není v módě a kávu se spálenou pachutí ze špinavé mašiny zřejmě hodlá Gaggia prohlásit za nový standard, tak jako to před čtyřmi lety udělali s přetlakovými miskami. Úspor bylo jistě dosaženo, ale koncová cena zůstala stejná jako u předchozí verze. Bůh nám pomáhej, jestli to tak půjde dál.
je fakt,že jsem napoprvé video nedokoukal,v čase 1:19 ukazuje na termostat vody a pak mění termostat páry 
